Hodně mooc krátký.kdyby jste nečemu nerozuměli, napište to do komentářů a já Vám to ve vysvětlivkách vysvětlím.
3.Kapitola
Týden již bydlím u Anny. Jak jsem zjistila, vesnička, ve které bydlím, se jmenuje Five streed (*nevím zda něco podobného existuje, ale nic jiného mě nenapadlo). Celý týden jsem se rozhlížela po okolí a pomáhala Anně s různými pracemi.
Dnes jsem se šla po obědě projít. Šla jsem svou oblíbenou cestou na malý palouk v lese. Ráda jsem tam přemýšlela. Místní mu říkali Mrtvý les, jelikož se sem neopovážilo jediné zvíře. I je tu něco strašilo. Nikdo se zdravím rozumem by sem nevešel. No, to mi připomíná, že nemám rozum.
Palouk je opravdu malinký. Uprostřed palouku bzučí potůček. Šustění listí zde dodává krásnou atmosféru. Jsou to jediné zvuky, které se tu normálně ozývají. Dnes bylo slyšet i mluvení lidí.
Nepřemýšlela jsem kdo to je a šla dál. Stejnak jsou to asi zvuk z vesnice. Hlasy se však nevzdalovaly. Spíš naopak, přibližovaly se.
Po chvíli jsem došla k palouku. Uprostřed něj stojí černovlasý muž. Do očí mu nevidím, jelikož je ke mně otočený zády. V ruce drží divnou věc, hodně podobnou větvi. Kolem něj utváří kruh osoby zahalené v černém plášti.
Všichni se pobaveně smějí. Když přicházím blíž, zjišťuji, že se smějí muži, ležícímu před černovlasým. Muž na černovlasého něco syčí a snaží se vstát. Jde poznat, že je zraněný (ten muž ne černovlasý). Zděšeně se zastavuji. Vždyť, pokud tomu muži někdo nepomůže, umře!! Jak to ti v černém mohou dovolit. Chovají se stejně jako členové Rádu Chaosu!! Jen jestli nejsou z řádu. To by byl pořádný problém.
Zatímco jsem přemýšlela, poslali na muže několik “Kouzel??“. Jinak si to vysvětlit nedokážu. Dartemis mi něco o kouzelnících říkal. Jen si vzpomenout, co. Ááá. Už to mám. Mez kouzelníky zuří válka. Bojuje Voldemord se smrtijedy proti straně dobra.
Pomalu mi dochází, že lidé v černých pláštích jsou smrtijedi. Tím pádem je černovlasý Voldemord. Ale kdo je ten zrněný muž?? Zřejmě to bude někdo ze strany dobra nebo mudla (jak kouzelníci s oblibou říkají lidem, kteří neumí kouzlit). Ať tak či tak měla bych zasáhnout. Přece se nemůžu jen tak dívat, jak taky mučí člověka.
Rozcházím se k palouku. Jdu co nejrychleji. Za pár vteřin jsem na okraji palouku. Uf!!! Ten kousek mi připadal jako míle. Nedivte se!!! Ještě nikdy jsem neviděla kouzelníky a nevím jak s nimi bojovat.
„Dobrý den.“ Zdravím je. Tím bych snad neměla nic pokazit. Všechny oči na palouku se zvedají ke mně. Cítím se nesvá. Proto se na všechny usměji.
„Kdo jste?“ Štěkne Voldemord. Konečně mu vidím do očí. Má je rudé. Rudé jako ta nejtmavší krev.
„Myslím, že to teď není důležité. Stejně by Vám to bylo k ničemu.“ Odpovídám nejmilejším hlasem, který existuje. Voldemord se mi začal hnusit už e chvíli, kdy mučil toho zraněného. Přesto musím uznat že je hezký. Černé vlasy ladí s bledou tváří. K tomu ledový pohled a kamenná tvář. Podobně vypadali muži v dobách, kdy jsem vyrůstala. Tedy až na jeho rudé oči. Ty tenkrát nebyly.
E.. Asi bych si měla víc všímat, co se děje, než jak Voldemord vypadá. Právě na mě totiž posílá rudý paprsek. Nevím, co to je za kouzlo. Radši se mu vyhýbám.
„Takhle vítáte návštěvy??“ Ptám se mile. Voldemord něco naštvaně zavrčí. I ostatní smrtijedi se netváří zrovna přátelsky. Jen ten zraněný se rozesměje. To se mu však nevyplatí a začne se dusit. Okamžitě používám svou schopnost léčitelky (*viz. Vysvětlivky). Léčím ho na dálku. Konečně přestane kuckat.
„Kdo jsi a co chceš.“ Vytrhává mě z přemýšlení a léčení Voldemord.
„Už jsem řekla,kdo jsem není důležité, ale jestli Vám to pomůže jmenuji se Natálie. A co chci?? Jste snad slepí či blbý??Mučíte tady člověka. Zkuste začít uvažovat!!“
„Jak se opovažuješ takhle se mnou mluvit??“ Naštval se Voldemord.
„Jednoduše. Říkám jen pravdu pravdoucí.“ Říkám se stále milým úsměvem. Tím Voldemorda ještě více naštvu. Začal po mě házet spoustu kleteb. Snažím se jim všem uhýbat, ale občas mě nějaká škrábne. Nejsou to moc vážná zranění. Jen malé škrábnutí. Na to jsem zvyklá.
„To neumíš nic jiného než furd posílat kouzla??“ Zeptám se Voldemorda při jedné oddychové vteřince. Teď mám problémy kouzlům uhýbat. K Voldemordovi se přidali i někteří smrtijedi. Po chvíli jsem vysílená. Tento boj pomalu, ale jistě prohrávám. Jsem příliš moc unavená. Jedno kouzlo mě odhazuje. Narazím až na strom. Snažím se zvednout. Na to mé síly však nestačí.
„Ještě pořád si chceš dovolovat??“ Ptá se Volďas pobaveně.
„E….. Nevím.“ Tím snad nemohu nikoho více naštvat. Jenže zase se mílím.
„Takže ty nevíš?!?!?! Crucio!.“ Řve naštvaně. Paprsek kouzla do mě narazí. Cítím jako by mě píchalo tisíce malých jehliček. Strašná bolest. Mám jediné štěstí, že dokáži přestat vnímat bolest. Není to žádná zvláštní schopnost. Naučit se to může absolutně každý. Stačí jen cvičit, cvičit a cvičit.
O čem to zas přemýšlím?? Asi patřím do blázince. Jeden blbec mě tu mučí a já přemýšlím o tom, že se musí cvičit. Ach jo! Se mnou to jde poslední dobou z kopce.
Voldemord konečně zrušil kouzlo.
„Ještě pořád si chceš dovolovat??“ Zopakuje svou otázku. Vždyť jsem mu již odpověděla. Chci mu něco dost peprného říct, ale nedostává se mi příležitosti. PRÁSK! Ozývá se všude kolem. Objevují se osoby v bílých pláštích. Ti budou ze strany dobra. Ale radši nic neriskuji. Zvedám se a docházím ke zraněnému. Již dávno jsem ho uspala. Nikdo přece nechce, aby si ublížil!! Chytám ho za ruku. Chvíli se soustředím. Snažím se použít křídla. Je velmi těžké přenést dva lidi (Nikdy jsem se to nesnažila moc naučit.. Hlavně, když jsem vysílená. Nakonec se mi to podaří.
Zhmotňuji se ve svém pokoji u Anny. Sotva se držím při vědomí. Ještě nikdy jsem nepoužívala křídla v takové situaci. No musím uznat, že jsem vyšla z formy. A stáří se na mě asi taky začíná podepisovat.
Slyším otevírání dveří a tlumené vykřiknutí. Hned na to upadám do sladkého bezvědomí.
Komentáře
Přehled komentářů
To s tím Voldym se ti povedlo, jen škoda, že na ni neposlal avadu...by mě zajímalo, jak by se tvářil, kdyby ji nemohl zabít...=D
Blytonka
(Blytonka, 14. 2. 2008 8:18)Krásný!! Jsem fakt ráda, žes tu dala ty vysvětlivky. Bez nich bych byla asi víte kde... :-D
=D Nadpis? A proč??? =D
(Agnes Lore-Ley, 30. 5. 2008 20:01)