Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tato povídka je pro mé ´´přátelé´´. Asi si to nikdy nepřečtou, a pokud ano, už bude pozdě.

  Dívala se na svou ruku. Spíše zápěstí. Před pár vteřinami si podřezala žíly. Musela to udělat!! Nikdo ji nechápe!! Nikdo ji nemá rád!!

  Tuhle věc, ale neudělala, kvůli tomu, že by ji nikdo neměl rád. Na to už si zvykla. Jde o něco jiného.

  Až příliš dobře si pamatuje na ´´legraci´´ jejích ´´kamarádek´´. Neuvědomují si jak moc ji ubližovaly. Narážely na to nejbolestivější místo. Dlouho se tomu hraně smála. I-když pak doma brečela. A to jen kvůli NIM!! Kvůli tomu, že ONY, její KAMARÁDKY, neví kdy přestat. Neustále si dělají legraci z toho, že někoho miluje. Vymyslely skota (zvíře) bez sukničky, v kalhotách, bez trika se zvonečkem a loukou. Trochu jim k tomu sice dopomohla, ale myslela si, že tím ji konečně nechají na pokoji. Že konečně s nimi bude moci normálně mluvit. Bez nasazení nepravého úsměvu. Bez chuti se na místě rozbrečet. Bez bodání malých jehliček do srdce při každém jejich slově. Chtěla žít normálně!! Nebo nežít vůbec.

  Okolnosti ji donutily přiklonit se k druhé variantě. Jedna z těch jejích ´´kamarádek´´ ví, koho má ráda, radši než vlastní život (to je slabé. Ona sebe samotnou nenávidí), radši než cokoli na světě. Ví to!! Tisíckrát jí říkala, ať mlčí!! Ať to nikomu neříká!! Dělala si legraci (nemohla mlčet, ona by to řekla hned), že z ní za to udělá salát. Přesto věděla, že když to Kristý (ta, co to ví) řekne, tak ona se zabije!! Věděla to od začátku!! Zrada bolí a o to víc, když vás zradí jeden z mála (ze dvou, ze tří??) lidí, kterým věříte. Bolí to moc.

  Jenže její kamarádka nemlčela. Ve slohu měli za úkol napsat charakteristiku někoho z kamarádů. Kristý si vybrala ji. V jejím povídání byla věta: Je strašně moc  zamilovaná do…(jméno nedávám, to si každý domyslete sami).

  Prozradila tajemství!! Prozradila to a tím ji nejvíce ublížila!!  Nemůže ji věřit!! Už ani nemusí!! Bude svobodná!! Bude MRTVÁ!! Proto si podřezala žíly. Proto tu umírá!!

 

  Stačí jen chvíle a život se vás sype před očima. Stačí malá zrada a vy přestanete žít. Stačí jedno slovo, jedna věta a vy nenávidíte celý svět. Stačí jedna vteřina a ztratíte vše na čem vám záleželo. Stačí jedna pitomost a už nikdy neuvidíte smát se vaše přátele a navždy si budete dávat za vinu jejich smrt. Nezraďte!! Nikdy nevíte jak moc to toho člověka bolí.

  Podobný příběh sama prožívám. Až na to, že Kristý ještě nic neřekla. Tedy alespoň o tom nevím. Co ale vím je, že pokud něco řekne mé povídky již nikdy nebudou dokončené (pokud v nich nebude pokračovat někdo jiný. Takového člověka bych pak označila za supa. Dopíše povídky člověka, který nežije). Neberte to nikdo nijak zvláštně. Jen se jsem se prostě potřebovala vypsat. Možná si to přečte Kristý  pochopí, že to nemá říkat. Možná si to přečtou holky a pochopí, že každé jejich slovo bolí, moc bolí. Snad jsem jenom přecitlivělá, ale já ty věci takhle cítím.

  Omlouvám se všem, kteří tento žvást četli. Tija