Já pomoc nepotřebuji!!
Rem ji vzal za ruku. Liz se na něho otočila. Dívali se do očí toho druhého. Pomalu se k sobě začali přibližovat a……… políbili se.
„Nechceš se mnou chodit?“Zeptal se jí hned jak se přestali líbat.
„To víš, že jo.“ Rozesmála se Liz a dala mu pusu.
„Je už pozdě, měli bychom jít.“ Vybídl Liz Rem. Oba vstali a šli do společenské místnosti. Jak zjistili bylo už půl druhé ráno. Proto museli jít opatrně. Nakonec se dostali bez problémů na kolej.
„Tak dobrou.“ Rozloučili se.
O čtyři hodiny později Liz zbudily holky.
„Nechte mě spát.“ Zamrmlala ospale.
„Žádný takový. Budeš vstávat! Nemáš chodit spát až ve dvě ráno.“ Nedaly ji pokoj.
„Jo, ale je neděle a nejde se do školy.“ Zamrmlala znovu.
„To máš pravdu, ale my chceme vědět co jsi dělala večer.“ Namítla Emili.
„Hmm. Tak dobrá, už vstávám.“
„Tak co jsi dělala večer??“ Zeptala se zvědavě Lil hned jak se Liz převlékla.
„Povídala si.“
„To ti tak budem věřit.“ Řekla Emili.
„Ale fakt. Vy mi nic nevěříte.“
„Tak povídej. Vše a ne jen část.“
„No dobrá. Tak nejdřív jsme tancovali a povídali si. Potom kolem půl dvanácté jsme se šli projít ven. Tam jsme si povídali a…“ Zastavila své vypravování Liz.
„A co?“ Zajímala se Sára.
„A líbali jsme se.“ Dořekla Liz.
„Co?? Vy spolu chodíte nebo ne?“ Ptala se Lily.
„Jo.“ Usmála se Liz.
„To je skvělí. Jen bych ráda viděla jak se bude tvářit Sirius až se to dozví.“ Smála se Emili.
„Jo, to mě taky. Proč si nám s kým jdeš?“ Zdeptala se Lily.
„Protože by se Rem toho plesu možná nedožil. To víte, kdyby se to dověděl Sirius.“ Řekla tajemně Liz.
„No to máš pravdu. Tak jdem na snídani?“ Přitakala Sára.
„Jo.“
Liz se snažila na snídani najít Rema, ale nikde ho neviděla.
„Co pořád hledáš?“
„Ne co, ale koho. Nikde nevidím Rema.“
„Třeba ještě spí. Šli jste spát ve dvě ráno.“
„No možná.“ Řekla Liz a začala konečně jíst.
Po jídle šly do společenské místnosti. Tam si sedli a začaly si dělat úkoly. Liz na ně jen koukala.
„Ty neděláš úkoly?“ Zeptala se jí Lily.
„Ne. Mám je už hotové.“ Prozradila Liz a přestala se na ně dívat. Místo toho se dívala k chlapeckým ložnicím. Pořád čekala až přijde Rem.
Po pár minutách sešli dolů Poberti. K Lizinému neštěstí bez Rema. Kluci jen prošli a odešli ze společenské místnosti.
Liz už si myslela, že se mu něco stalo (ach ta láska), když scházel dolů. Vypadal jako by celou noc nespal. Zamířil rovnou k Liz.
„Ahoj. Pozdravil ji.
„Ahoj. Co se ti stalo, že vypadáš jako by jsi nespal celou noc?“ Zeptala se ho Liz.
„To se radši neptej.“ Odpověděl a políbil ji.
„Měl bys jít na snídani.“ Pobídla ho.
„Na tu už je pozdě.“
„Hmm. To máš blbý.“ Usmála se na něho. „Běž se alespoň vyspat.“
„Rozkaz.“ Zasalutoval a odešel spát. Předtím ji dal ještě pusu.
Na oběd už Rem přišel v pořádku (asi poslechl Liz). Šli s ním Pobertové (jak jinak). Ihned zamířil k Liz. Vlastně jako první tam zamířili James a Sirius.
„Hej, Evansová.“ Zařval James na Lily už z dálky. Lily se na něho otočila a tvářila se jako by snědla citrón.
„Nechceš se mnou jít do Prasinek?“ Zeptal se ji jakmile se k ní dostal.
„Ne. Nikdy. Ani za nic.“ Odsekávala naštvaně.
„Ale proč ne? Pojď se mnou. Bude tam…..“ Nestihl doříct James.
„Až naprší a uschne.“ Přerušila ho a odešla pryč.
„Evansová, počkej!“ Zakřičel na ni James a běžel za ní.
Ostatní Pobertové si sedli vedle holek. Emili a Sára se netvářily moc nadšeně. Rem si sedl vedle Liz.
„Ahoj.“ Pozdravil je všechny.
„Ahoj.“ Pozdravily ho holky a Liz mu dala pusu. Sirius se na to díval překvapeně.
Sirius zprávu, že Liz chodí se Remem, bral dost blbě. Ani s jedním moc nemluvil a neustále se na ně díval zvláštním pohledem. Zato James tuto zprávu vzal celkem pohodě. Tak trochu mu připadalo, že Liz musí chránit, ale nedával to najevo.
Další den 21.12 (trochu jsem musela pozměnit datum jinak mi to nevycházelo) odjížděli žáci na prázdniny domů. Liz jela za zpět elfy. Už se moc těšila, i když chtěla být taky s Remem. Odjezd proběhl smutně. Na nádraží se všichni rozloučili, slíbili si, že si budou psát a podobné zbytečnosti.
U elfů ji přivítali Nauma, Elion a Henry. Liz si všimla, že Elion roste bříško.
„Jakpak se máš?“ Zeptal se ji Henry poté co se přivítali.
„Dobře. A jak se máte vy?“ Usmála se na ně.
„My celkem dobře. Jen se alespoň mě stýskalo.“ Odpověděla ji Elion.
„A to si myslíš, že nám se nestýskalo?“ Podíval se na ni s hranou výčitkou Henry.
„Ne, to si nemyslím. Jen nechci říkat něco co nevím.“ Hájila se Elion.
„Tak se nehádejte.“ Zarazila je Nauma.
„To má Nauma pravdu. Jak by potom vyrůstalo miminko, když vy se budete hádat. Stačí, že mě ste svou výchovou zkazili.“ Přitakala Liz.
„Ty sis toho všimla?“ Optala se nervózně Elion.
„Toho by si všiml každý.“ Řekla Liz.
„No asi máš pravdu. Už je moc hodin, povídat si budem potom, ale teď běž spát.“ Nařídila ji (Liz) Nauma.
„A musím?“ Hodila po Naumě prosící pohled Liz.
„Ano, musíš.“ Usmál se Henry. „Ještě nás pomluvíš, že jsme tě dobře nevychovali.“
„Tak tedy dobrou.“ Vzdala to Liz.
„Dobrou.“ Opověděli ji ostatní.
Liz šla tedy spát.
Ráno po Vánocích se Liz probudila brzy ráno. Hned šla rozbalovat dárky.
Dostala: Šálu a nějaké knihy od Lily
Nějaké ty malovátka od Sáry
Brk a pár svíček od Emili
Elfský hábit s kápí od Henryho a Elion.
Kouzelnickou výbavu od Naumy
Náhrdelník se srdíčkem od Rema
Cukrový z Medového ráje od Jamese (což ji velmi překvapilo)
Po pár dnech odjížděla zpět do Bradavic.
„Ahoj. Jak ste se měly?“ Zeptala se Liz Holek.
„No, až na ségru v pohodě.“ Odpověděla Lily.
„Já sem se taky měla dobře.“
„Já taky, A ty ses měla jak?“
„V pohodě, jen ste mi chyběli.“ Usmála se na ně Liz.
Holky se rozesmály. Se smíchem vešli do Velké síně. Tam si sedly a čekaly na večeři. Během čekání si povídaly co dělaly o prázdninách. Po nějaké době si k nim sedli Poberti. I s nima si začali překvapivě povídat.
Když už se nahromadili všichni ve Velké síni a čekali na jídlo, povstal Brumbál.
„Mám tu čest mezi námi přivítat nového studenta. Kvůli určitým problémům nemohl nastoupit na začátku roku. Přestupuje ze soukromého učení. Tak prosím o zařazení.“ S tím si sedl. Dveře se otevřeli a vešel mladý chlapec. Měl blonďaté vlasy a modré oči. Byl štíhlé vyšší postavy. Liz si ho pořádně prohlédla a strnula hrůzou.
´Vždyť to je Emanuel, ten debilní mág co chce ovládnout svět.´ Pomyslela si.
„Sarykovský Emanuel.“ Zvolala McGonagalová. Emanuel šel ke stoličce, na které byl Moudrý klobouk. Nasadil si ho na hlavu a klobouk se začal rozmýšlet. Liz ho pořád vystrašeně pozorovala. I když si to nechtěla přiznat, měla z něho strach.
„Liz, co ho tak pozoruješ?“ zašeptala ji do ucha Emili.
„Nic, jen my připadá známí.“ Odpověděla a nuceně se usmála. Nikdo však nic nepoznal.
„Zmijozel“ Vykřikl najednou Moudrý klobouk. Liz se lekla až nadskočila.
Po večeři, při které si všichni povídali o Emanuelovi řekla Liz, že jde ještě do knihovny. Všem se to zdálo divné, vždyť knihovna byla dávno zavřená, ale nic nenamítali.
„Áá Radlleová, co pak tady děláš?“ Ozval se za ni ledový hlas. Liz se otočila a stanula tváří v tvář svému dlouholetému nepříteli.
„Áá Emanueli. Co že sis změnil jméno?“ Zeptala se taktéž chladně.
„Víš jak to chodí. Jsem tu na tajné akci.. Vlastně se týká tebe.“
„Jo, a jaká je to akce?“
„No mám ti pomoct s hledání.“ Odpověděl.
„Ale já pomoct nepotřebuji.“ Vykřikla Liz.
........................
(Denisa, 4. 11. 2007 8:52)