Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídka pro Beltrix

Nymfadora+Rem

Vysvetlivky: FŘ=Fénixův řád

Bylo chmurné ráno. Byl tomu zrovna týden, kdy zemřel Sirius a Remus seděl v křesle před krbem v domu Blacků a štábu FŘ. Vypadal jako by pár dní nespal (Rem ne dům). Měl velké kruhy pod očima. V tváři zmučený výraz (že by ho právě dovezli od Volďáka). Jen tak tam seděl a přemýšlel. Po chvíli se natáhl na stůl a vzal si skleničku. V té byla průhledná tekutina. Napil se. Po té znovu skleničku odložil. To se opakovalo několikrát do té doby než přišla dívka s růžovími vlasy. Ta mu skleničku sebrala.

„Neměl bys pít.“ Řekla a sedla si vedle něho na opěradlo křesla.

„Vím.“ Odpověděl přiopile.

„Tak proč piješ?“

„Nevím.“ Zněla odpověď.

„Běž spát!“

„Nejdu.“

„Když nechceš tak tě k tomu donutím.“

„Je jedno jestli půjdu spát nebo zůstanu tady. Pořád se nic lepšího nestane.“

„To možná ne, ale ty by ses měl vzchopit. Vím, že tě Síriova smrt vzala, ale to neznamená, že se zhroutíš.“

„Proč se o mě vůbec staráš?“ Ptal se.

„Protože mi na tobě záleží.“

„Hm.“ Zvedl se a odešel. Ještě se s ní rozloučil.

Další den byla schůze FŘ. Jednali o mnoha věcech. Jedna z ní byla, že potřebují někoho mezi vlkodlaky. Jediný kdo tam mohl jít byl Rem. Brumbál si ho proto zavolal po poradě.

„Jseš schopný tam jít?“ Ptal se ho Brumbál.

„Ano.“ Přitakal.

„Dobrá, ale dávej na sebe pozor.“

„Budu.“ S tím se Brumbál rozloučil a odešel. Za Remem přišla Nymf.

„Ty tam půjdeš?“

„Ano půjdu. Proč?“

„Není to bezpečné.“

„Nic v řádu není bezpečné.“

„Ale tohle je extra nebezpečné.“ Protestovala.

„Nymf, proč se o to staráš?“ Zeptal se nechápavě (Sklerotik).

„To už jsem ti říkala včera.“

„Nějak si nepamatuji.“

„Začni lidi kolem sebe vnímat.“ Řekla mu s pláčem a utekla. Rem se za ní jen díval s nechápavým pohledem.

„Co to do ní vjelo?“ Ptal se sám sebe potichu. Pak jen zakroutil hlavou a odešel.

Hned druhý den šel Rem k vlkodlakům. Tam zůstal skoro dva měsíce.

Byl den kdy se Rem vrací zpět. Vešel do domu Blacků. Vešel do kuchyně. Tam seděla Nymf.

„Ahoj.“ Pozdravil ji. Nymf se na něj podívala a také ho pozdravila. Rem si ji pořádně prohlédl. Vypadala děsně. Velké kruhy pod očima, k tomu měla své normálně růžové vlasy přebarvené na černo. Na tváři ji hrál zmučený výraz.

„Co se ti stalo?“ Ptal se opatrně.

„Nic.“ Odpověděla. Rem si k ni přisedl a sledoval ji starostlivým pohledem. Nymf se na něho otočila.

„Co se děje?“ Zeptal se znova.

„Měla jsem o tebe strach.“ Zašeptala.

„Ale proč? Nebyli tam smrtijedi. Jen jsem měl zjistit na jaké straně stojí.“

„Ale nepsal jsi zprávy ani Brumbálovi.“

„Nemohl jsem.“

„Proč?“

„Vlkodlaci žijí v podzemí a tam žádný sovy nelítají.“

„Na to jsem zapomněla.“

„No vidíš.“ Usmál se na ni.

„Jak ses tam vůbec měl?“

„Docela dobře a ty?“

„No vidíš sám.“

„Jo vidím.“

„Reme víš… Já…. tě… miluji.“ Vysoukala ze sebe Nymf.

„Nymf.. Víš moc dobře, že by to mezi námi nešlo.“ Vysvětloval. Nymf začaly téct slzy.

„Proč ne?“ Vzlykala.

„Jsem pro tebe nebezpečný, chudý a starý.“

„Ale to mě vůbec nevadí. Miluji tě takového jaký jsi.“

„Nymf, nemluv hlouposti.“

„Ale já to myslím vážně.“ Přisunula se k němu a dívala se mu do očí. Rem za chvíli jejímu pohledu uhnul. Nymf ho ale nepřestala pozorovat. Po té se k němu naklonila a políbila ho. Rem byl překvapený. Zapomněl na své argumenty, proč s ní nebýt a polibek ji opětoval. Jenže najednou bylo slyšet otevírání dveří. Oba se přestali líbat a odsunuli se od sebe. Otevřely se dveře. V nich stál Snape.

„Pán zla útočí na Kvikálkov.“ Oznámil a byl pryč. Rem s Nymf si vyměnili vystrašené pohledy a šli svolat FŘ. Ti hned šli pomoct do Kvikálkova mudlům. Boj proběhl celkem v poho. Skoro nikomu se nic nestalo.

Po vyprázdnění domu Blacků tam zase zůstali jen Rem s Nymf. Dívali se na sebe dosti nervózně. Nymf se dívala do země a Rem na zeď asi dva metry od Nymf.

„Ehm. Je už pozdě jdu spát. Dobrou.“ Prolomila ticho Nymf.Rem se najednou probudil z nějakého tranzu, který se pozná blbým čučením do zdi. Chytl ji na ruku A podíval se ji do očí.

„Zůstaň tu, prosím.“ Šeptl. Nymf se maličko usmála. Také se mu podívala do očí. Utápěla se v nich. Stejně tak se Rem utápěl v těch jejich. V tuto chvíli oba věděli, že bez toho druhého nemůžou žít. Pomalu se k sobě přibližovali. Po pro ně dlouhé době se políbili. Rem objal Nymf kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Líbali se dlouho, ale nakonec se od sebe odtáhli. Zase se dívali jeden druhému do očí.

„Miluji tě.“ Zašeptal potichu Rem, jako by měl strach, že Nymf už ho nechce.

„Já tebe taky.“ Usmála se na něho.

 

 

                             Konec

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Denisa, 6. 12. 2007 21:34)

to neva já si počkám plus máš u mě bod k dobru a zaco?většina lidí píše Deny blbci takže díky za to Deni..

.....

(tija12, 6. 12. 2007 14:20)

Deni, nezapomněla jsem na ni, ale jaksik nevím co k tomu psát. Někdy bude, ale nevím kdy.

:-)....

(Denisa, 5. 12. 2007 17:47)

úžasný prostě bezva jen už si sem dala tolik na přání ale moji ne tos na ni na chudáčka zapoměla???:-(

Blytonka

(Blytonka, 5. 12. 2007 13:26)

Hezká povídka, ale myslím, že kapitolovky ti sednou víc. Ale stejně je krásná!!! =D =D =D !!!