Tak další bude až po dvou komentářích. A doufám, že ji sem dám do půl roku, což u Vás trvá napsání komentaře trvá.
P.S.- Od této kapitoly, budu psát jako by to psala ona.
Je 24.12 a prožiji poprvé Vánoce s Potterovími. Moc se těším. Ještě nikdy jsem neslavila Vánoce. Mí rodiče mne vždy posílali spát a dlouho do noci jsem slyšela jak se baví. Když jsem byla malá, dokonce jsem si bláhově myslela, že mi taky dají nějaký dárek. To se, ale nikdy nestalo.
První den od doby, kdy jsem se dozvěděla, že jsem čarodějka, nestrávím v knihovně. Místo toho si užívám Vánoční atmosféru. Posloucháme koledy, jíme cukroví a připravujeme Vánoční večeři. Dokonce i kluci se uklidnili a PROZATÍM nevyvedli žádný vtípek.
„Lucko, co si přeješ na Vánoce???“ Zeptal se mne jen tak mezi řeči Sirius. Tajemně se usměji.
„To je tajemství.“ Odpovím potichu.
„Ale.. o Vánocích tajemství nejsou.“ Snaží se mne přesvědčit.
„Prostě ti to neřeknu a basta. A nesnaž se mě přesvědčit.“
„Nedělej drahoty a řekni to.“ Nepřestává mne přemlouvat Sirius. Zlostně přivřu oči.
„Abys nedopadl jako minule.“ Syknu.
„Jak minule. Co mi uniklo??“ Zapojí se do rozhovoru James.
„Nic. Jen tady ten (s tím ukázala na Siria) odcházel s obtiskem ruky na tváři. Že Siri??“ Usměji se sladce. Všichni přítomní (Rem a James) se jen rozesmějí. Ještě nikdo z nich neviděl, že by Siria nějaká holka odmítla.
„Tak to máš dobrý, brácho.“ Dostal ze sebe mezi smíchy James. Samozřejmě mluví na Siria. Sirius se zřejmě urazí. Odejde totiž ihned z místnosti a nezapomene prásknout dveřmi. Tím přítomné ještě více rozesmál.
V podobné náladě proběhnel celý den. Až na to, že Siri už se přestal na kluky zlobit (na Lucku je naštvaný pořád). Všichni obyvatelé domu se těší na večer.
Večer sníme štědrovečerní večeři (bramborový salát a kapra), zazpívme koledy a kolem půlnoci jdu spát.
Ráno se probudím a u nohou její postele leží dárky. Okamžitě je jak malá začnu rozbalovat. Z dárků mám radost. Všechny je uložím na postel a převléknu se. Po té zamířím dolů. Zase tam nikdo není.Podivím se, pak mi ale padl pohled na hodiny. Pochopím. Je teprve půl osmé.
Rozhodnu se, že půjdu do svého pokoje a budu si číst. Četu si až do dvanácti hodin. Hned na to sejdu dolů do kuchyně. Tam už sedí Esmeralda.
„Dobré ráno.“ Pozdraví ospale. Rozesměji se.
„Spíše odpoledne. Ostatní ještě spí??“
„Ano. Kluci včera vyváděli až do dvou do rána.“ Povzdechne si. „Už jsi něco jedla???“
„Ne.“ Odpovím. „Ale nic nechci.“ Dodám rychle, jakmile zpozoruji, že Esmeralda vstává.
„Jak chceš.“
„Půjdu ven. V kolik se mám vrátit??“
„Kolem půl třetí bude oběd. Teda jestli do té doby kluci vstanou.“
Obléknu si bundu a odejdu na místo, kde se naše parta normálně schází.
„Ahojte.“ Pozdravím všechny, kteří již takto brzy mrzli v parku.
„Ahoj, Lucí. Jak se máš??“ Nadšeně vykřikne Simča.
„Dobře a vy??“ Zeptám se všech. Všichni odvětí, že dobře, jen Jakub neodpověděl. Byl jakoby smysly mimo.
„Jakube??“ Žádná odezva. Tázavě se podívám na ostatní. Ti jen pokrčí rameny. Ani oni neví, co se s Jakubem děje. Zatřepu s ním. Zase nic neodpovídá. Chvíli přemýšlím. Ááá. Mám to!! Rukou mu zatřepu před obličejem. To ho trochu probere.
„Co se děje??“ Zeptá se. Usměji se radostně. Konečně začal vnímat.
„Nic, ale už dlouho zíráš do blba. Co se stalo??“ Optám se trochu (moc) ustaraně.
„Co by se mělo dít??“ Odpoví otázkou.
„To víš jen ty.“
„Má přijet bratranec.“ Povzdechne si.
„To je přece dobře, ne??“
„Není. Je strašně namyšlený. A není s ním rozumná řeč. Vždy jen něco zavrčí ve smyslu ´´Mudlovští šmejdi´´.“
„Mudlovští šmejdi?? To je kouzelnické označení pro nekouzelnický lid. Tedy spíše to je mudlové. Mudlovští šmejdi, tak jim říkají čistokrevní kouzelníci, kteří nemají rádi mudli.“ Vysvětlím.
„Ale on není čistokrevný!!“ Křikne Jakub.
„Někteří své mudlovské příbuzné prostě zapřou. Vždyť i Voldemord má otce mudlu.“
„To je hnusné.“ Vloží se do rozhovoru Marta.
„Je, ale oni si z toho nic nedělají.“ Přitakám. Hned na to se obracím k Jakubovy. „Nechtěl bys ho sem přivést. Bude legrace.“
„Uhodla´s. Nechtěl.“ Zavrčel.
„Prosíííííím.“ Kleknu si a snažím se ho přemluvit.
„Dobrá.“ Rezignuje. „Zítra tu buď ve tři hodiny. Jasný??“
„Jasný.“ Usměji se.
******
Další den jdu na smluvené místo. Jako vždy o pět minut dříve. S Jakubem tam stojí nějaký kluk. Asi jeho bratranec. Má černé, skoro mastné vlasy. Do očí mu nevidím, takže nevím jakou barvu nesou jeho oči. Avšak vysoký je 170cm.
„Ahoj.“ Pozdravím je.
„Ahoj. Rád bych ti představil svého bratrance Severuse Snapea.“ Promluví Jakub.
„Lucka Cibulová. Těší mne.“ Usměji se na něj a podám mu ruku. On ji však nepřijme.
„To samé bych chtěl říct, ale nechci lhát.“ Sykne chladně.
„Ale, né tak zhurta.“ Řeknu. Dost mne zarazila jeho chladnost. Ale já ho změním. Bude z něj ten nejmilejší člověk na světě.
Komentáře
Přehled komentářů
hezky ae chtela bych videt jak ho chce zmenit no nic snad se dozvim
jeej
(jaja, 10. 4. 2008 15:29)to je krasne..som zvedava ako ho chce zmenit..rychlo dalsiu kapcu :)
KAWAI!
(mollyhana, 8. 4. 2008 14:34)Hezké,hezoučké,hezčí!Nejlepší,originální,famozní,...DÁL?
Blytonka
(Blytonka, 29. 3. 2008 13:26)Je to krásné a mooooc zajímavé. Těším se na pokráčko =D !!
njn jako vzdy
(kolie, 7. 9. 2011 17:11)